Jdi na obsah Jdi na menu
 


18.7. - Na rozhlednu Slabošovka Slepičími horami

   Neděle začala vlhkým ránem. Všechno okolo bylo mokré, obloha zamračená a hrozil déšť. V penzionu se přes noc objevila další kola, ale v neděli zůstala nevyužita. Nejsou všichni blázni jako my.

   Vyrazili jsme Tereziiným údolím k vodopádu. Cesta vede údolím říčky Stropnice, která poskytuje i vodu náhonu k vodopádu. Cestou jsme minuli Václavovy lázničky a Modrý dům. U vodopádu nikdo nebyl, což byla výjimka. V jiné dny to byla turistická atrakce. Cesta údolím končí u vodní nádrže Humenice. Ta zadržuje vodu při vydatných srážkách a chrání údolí před povodní.

  Stejnojmennou vesničkou jsme pokračovali přes Olbramov a Střeziměřice. Krátké napojení na trasu 1046 a následně jsme po žluté dorazili do Žumberka. Tam se nachází středověká tvrz. Chtěli jsme jít na prohlídku, která začínala každou hodinu. Bohužel jsme ji těsně zmeškali a čekat skoro hodinu se nám nechtělo. Obešli jsme si celý areál, pokochali se a nasměrovali se na hlavní cíl. Stále po žluté jsme dojeli k Vyhlídce u Klažar a tam si zkrátili cestu polňačkou do Chvalkova. Přes Slavče a Dobrkovskou Lhotu jsme dojeli do Besednice. Až sem byla cesta po asfaltkách bez provozu nebo zpevněných cestách. Pohoda.

   Čas k obědu nás zavedl do místní hospody na náměstí. Zprvu se nám tam nechtělo. Zdejší štamgasti měli veselé odpoledne a děsilo nás prostředí zaplivané čtyřky. Nicméně nejistota další restaurace a rozhovor s jinými cyklisty, kteří zařízení právě opouštěli, nás přesvedčily k návštěvě. Uvnitř byl nekuřácký salónek. Jídelní lístek byl dost strohý, ale vybrali jsme si a nakonec celkem slušně a za lidovku poobědvali. Dobrá volba. Čekal nás hlavní cíl, rozhledna Slabošovka. Telekomunikační vysílač poskytuje výhled do okolí a především na Slepičí hory.

   Dalším cílem mělo být údolí říčky Černé, vodní nádrž s vorovou propustí a zřícenina hradu Sokolčí. Všechno ale bylo jinak. Dáda mě přesvědčila, že se podíváme na malou vodní elektrárnu v Soběnově. Cesta měla vést přes stejnojmennou obec a následně polní cestou do lesa. Nu, zkusili jsme to. V lese jsme sjeli z cesty a začali bloudit. Věděli jsme, že musíme dolů z prudkého kopce, cestou necestou a tam, kde vedly dráty. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme trefili. Zablácení jsme skončili na mostě přes Černou s výhledem na elektrárnu. Přijeli jsme blíž a jali se prohlížet exteriéry. V pravou chvilku se objevil zaměstnanec E-ONu. Jen jsem to zkusil a zeptal se, jestli by nás nepustil dovnitř. Světe div se, měli jsme soukromou exkurzi po dvouturbínové elektrárně s výkonem skoro 2 MW. Kdo by věřil, že lopatkové kolo o průměru cca 70 cm může roztočit turbínu o výkonu přes 600 kW. Dvě taková kola ležela na dvoře, protože byla nahrazena většími, pro větší výkon. Když jsme poděkovali, zrovna přijel šéf. To bylo o fous. Ještě jednou musíme poděkovat.

   Poté jsem oba pány mohli sledovat při čištění náhonu elektrárny u nádrže Hradiště, kam jsme vystoupali. Po okraji nádrže vede zmiňovaná vorová propust. Zajímavé dílo. Začal se nachylovat čas a tak jsme otočili domů. Cestou jsem si vyslechl, že neumím plánovat a pořád říkám, že už tam budeme. Jediným důvodem bylo, že jsem spočítal jenom cestu na rozhlednu, což bylo 23 km. No a zpět jsem počítal také zhruba tolik. Cestou jsme si udělali odbočky a kličky a tak vznikl "vtip", že je to do Nových Hradů pořád 15 km. Počátek zpáteční cesty nás vedl po úbočí Slepice, což je správně Vysoký kámen. Odtud jsme sjeli do Benešova nad Černou. Po nasnímání kostela na náměstí jsme už spěchali po hlavní silnici přes Rychnov u Nových Hradů a Horní Stropnici zpět do penzionu. Zvažovali jsme ještě odbočku k Cuknštejnu, ale v noci pršelo a nechtěli jsme se blátit. Takže šupem po silnici.

   Celkem 56 km s převýšením 990 m. Příjemný začátek zakončený přehozením zodpovědnosti za plánování na Dádu. Ať si to taky zkusí!!!

 2010_07_18---slabosovka---trasa.jpg

 2010_07_18---slabosovka---profil.gif

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář