Jdi na obsah Jdi na menu
 


19.7. - Třeboňsko

   V pondělí mělo jít o absolutní relax. Na trase nebyl žádný vyloženě zajímavý cíl. Snahou bylo něco pojezdit a pokud by někde něco bylo zajímavého, prozkoumáme to.

   Podle Stropnice jsme sjeli k Novým Hradům a po silnici zamířili k obočce na modrou značku. U hájovny Janovka jsme ji opustili a udělali si malý oblouček lesem kolem rybníků Horní a Dolní Slávek a pak i sestavy Dolních, Horních, Malých a Velkých rybníků. Po žluté značce jsme kolem Tomkova Mlýna vykoukli z lesa. Divočina jako hrom a najednou mezi dvěma lesy fabrika. Krátké zkoumání a už víme, kde se stáčí Dobrá voda.

   Dále jsme po cyklotrase 1050 kopírovali železnici. Pořád jsem se těšil, že něco pojede a nic. A když jsme se v jednom místě vzdálili a dráhu ukryl les, tak to zadunělo a vlak byl pryč. Tomu se říká pech. Přes vesnici Petříkov, kolem rybníka Smrček jsme se opět schovali do lesa. V tomto místě jsme si mohli vybírat ze spousty rovných asfaltových nebo tvrdých lesních cest. Nakonec to vyhrála kombinace Kudlátka, Sedmidubová, Třeboňská alej a skončili jsme U Obelisku. Opět jsme čekali něco výjimečného, ale nic jsme nenašli. Dále jsme pokračovali po zelené až k naučné stezce Červené blato. Jedná se o chráněné rašeliniště. Bylo nám líto nechat kola někde v lese, tak jsme je vzali s sebou. U druhé tabule jsme za sebou měli již strastiplnou cestu po lávkách, které tvoří podélně položená prkna s mezerami. Jak se po nich vedou kola si všichni umí představit. V tomto bodě, kde je i "přikázaný směr" prohlídky je poslední možnost kola nechat odpočívat. Dál je opravdu nedoporučujeme brát, bude to za trest.

   Vrátili jsme se na zelenou a jeli k hájovně Jandovka. Vlevo po silnici a po pár kilometrech zase do lesa na Kovandův vrch. V tomto bodě jsme zahnuli do osady Tři Facky. V zatáčce je tam informační tabule cyklotrasy Paměti Vítorazska, která název vysvětluje. Odtud to bylo jenom kousek do Suchdola nad Lužnicí, kde nás přepadl hlad. V infocentru jsme se zeptali, kde se dá dobře jíst a zašli jsme. Doporučili nám hospodu vedle lékárny. Když přišel vrchní, resp. hospodský, napadla mě pohádková bytost. Nevím sice jaká, ale on byl dokonalý: knírek a pupek. Jídelák dobrý, Kofola a Svijany. Jídlo ale bylo takové nemastné, neslané. Ne špatné, ale ničím neuchvátilo. Možná by nebylo od věci, zkusit něco jiného.

   Po obědě jsme se jeli podívat k Lužnici. Měli jsme mapu, která končila přesně Suchdolem. Měl jsem za to, že most, který je tam zachycen, je výchozím bodem vodáků. Vzpomínal jsem na mladá středoškolská léta, kdy jsme právě Lužnici ze Suchdola jeli s průmyslovkou. Bohužel ten správný most ležel severněji, mimo naší mapu. Našli jsme si tedy opačný směr a po trase 1012 vyrazili do Dvorů nad Lužnicí. Když jsme projeli Žofin les, čekala nás Žofina Huť. A odtud do Vyšného. Těsně než jsme tam dojeli, nás zaujaly velké borůvky. Odstavili jsme kola a šli sbírat. Po prvním sehnutí a deseti bodancích od komárů nám došlo, proč asi budou tak veliké a v takovém počtu. Borůvky neborůvky, rychle pryč!

   Za Vyšným jsme již nepohrdli asfaltkou do Nových Hradů. Jenom zvenčí jsme obhlédli zámeckou zahradu i Nový zámek. Je stejně nepřístupný, protože tu sídlí Akademie věd. U vietnamců jsme si koupili zásoby sušenek a popojeli na náměstí. Prohlídku města i hradu jsme si ponechali na jindy. Nezbývalo než ubrzdit pruďák pod hradem a údolím dojet k penzionu.

   Jak bylo uvedeno, někoho bolely nohy, někoho ne. Po 58 km trasy vhodné i pro rodiče s dětmi jsme měli výškově rekordně nízkých 244 m. 

2010_07_19---suchdol-nad-luznici---trasa.jpg

2010_07_19---suchdol-nad-luznici---profil.gif

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář