Jdi na obsah Jdi na menu
 


22.5. - Přes Kadlín na Kokořín

   Výchozím bodem byla vlaková zastávka Kropáčova Vrutice. ČD nás přiblížily. Sice jsme měli problém se uspokojivě vejít s dalšími skupinkami do vlaku, ale zadařilo se. Nebyli jsme zkrátka jediní a potkali jsme se i při cestě zpátky. Hlavním problémem byl ale déšť. Během cesty se mraky více barvily do temna a po vystoupení z vlaku jsme ihned začali moknout. Po 8146 jsme dojeli do Mělnického Vtelna a začala stávka. Obvykle to nebývám já, ale tentokrát jsem všechny přemlouval, abychom minimálně počkali, ale spíš se vrátili k vlaku. Byl jsem umlčen a nakonec rád, že jsem neměl hlavní slovo.

   Po trase 0009 jsme zamířili k Zamachům a teprve před nimi jsme v lese pořádně zmokli! U památného kaštanu na křižovatce se ale začalo vyjasňovat a od této chvíle již nálada téměř jenom stoupala. V Kadlíně jsme odbočili na rozhlednu. Výjimka potvrzující pravidlo, že k rozhledně se musí stoupat. Téměř po rovině a luxusní asfaltkou jsme přijeli k nádherné dřevěné stavbě. A z ní uviděli také nádherný výhled směrem k Bezdězu a Vrátenské hoře. Paráda.

   Stále jsme sledovali 0009 až do Mšena. Zde nastala trochu terénní vložka. Vybral jsem modrou značku, která jako jedna z mála umožňuje sjet do Kokořínského dolu. Bohužel bylo po dešti a tak jsme dost často místo kochání se skalnatými útvary úžasných tvarů hledali cestu v blátě. Ten kousek cesty byl opravdu výživný. Nakonec jsme se úspěšně dostali k silnici a brod přes potok nám umožnil i základní očistu kol. Následoval výjezd na Kokořín a pro některé z nás i jeho prohlídka.

   Poté jsme začali hledat místo k obědu. Restauraci pod Kokořínem nám rozmlouvali a tak jsme pomalu klesali podél potoka a čekali. Nakonec jsme zakotvili U Tichých a dali si chutný oběd společně s hokejovým přenosem. Nemohli jsme ale čekat na konec , takže jsem trochu rozladěně pokračovali. O zážitky jsme ale nepřišli. V každé vesnici jsme slyšeli, co se děje na ledě. Stále z kopce dolů jsme dojeli k rybníku Harasov. Skaliska z jedné strany a u hráze skalní dům byly pěkné na pohled. Podle říčky Pšovky jsme dojeli až do Lhotky, kde jsme si prohlédli skalní byt. A zase dolů. Trasou 141 jsme překonali kopec v Hostíně a čekalo nás poslední klesání. Přes Liblice jsme zakončili výlet ve Všetatech.

   Po 55 km a 726 m převýšení nás se zmiňavanou skupinkou znovu vyzvedly ČD a dovezly do Prahy. 

2010_05_22---kokorinsko---trasa.jpg

2010_05_22---kokorinsko---profil.gif

 

Náhledy fotografií ze složky 2010/05 - Kokořínsko

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář