Jdi na obsah Jdi na menu
 


26.6. - Přes Velehrad za vínem

   Startem tentokrát byla malá obec Babice. Dominuje jí velký komín a na něm výrazný nápis Hamé. Nejedná se o nic menšího než výrobní závod stejnojmenné firmy. Po zhruba kilometru rovinaté jízdy nás cesta dovedla k Baťovu kanálu. Zajímavostí je, že potok, kolem kterého jsme přijeli, kanál křižuje, ale nevlévá se do něj. Podtéká jej a vlévá se až do hlavního kryta řeky Moravy. Podél kanálu jsme zatočili jižním směrem, do Uherského Hradiště. Cesta je rovinatá a nabízí několik zastavení u zdymadel.

   Hradiště samotné nabízí např. Památník Velké Moravy, my jsme ale zamířili k rozhledně Maják nebo také Šrotík. Celý areál je velice zajímavý a ukazuje možnosti recyklace kovových odpadů. K prohlednutí vybízí škuner, samotná rozhledna, železná zoo i areál kovošrotu. Ten ale pouze přes bránu. Vše čisté a útulné.

   Odtud naše kola směřovala po Velkomoravské poutní stezce k Velehradu. Těsně před ním je možné navštívit Archeoskanzen. My jsme si udělali opět malou odbočku na rozhlednu nad Modrou. Ta nás trochu zklamala, je to pouze takový větší posed, ale také zářez do knihy rozhleden. Z kopce dolů to byla pohoda a už jenom kousek k poutnímu místu Velehradu. Krátce jsme si prohlédli areál a baziliku a pokračovali přes Tupesy a Břestek do Buchlovic. Před startem jsme uvažovali i o zajížďce na hrad Buchlov. Nakonec jsme zhodnotili, že by to bylo moc. Ani nejsilnější jedinci z celé výpravy to nedali.

   V Buchlovicích jsme obědvali. Skoro bych řekl, že jakákoliv volba na náměstí nemůže být špatná. Restaurací je spousta a všechny vypadaly dobře. My jsme si pochutnali. Po obědě další metry trasy vedly k místnímu zámku. Nechtěli jsme na prohlídku, ale alespoň do zahrad, které jsou vyhlášené. Za vstup ale chtějí peníze a to jsme těžko vydýchávali. Takže někdy jindy!

   V tomto okamžiku jsme se oddělili od zbytku skupiny, protože nikdo nechtěl stoupat na další rozhlednový skalp. Sami jsme se tak vydali podél Zámeckého potoka do Boršic a dále po Vinařské stezce do Tučap. Nad Vážany se tyčí rozhledna Douby. Velice hezká stavba s pěkným výhledem k údolí Moravy. Vážany doporučuji objet po panelce po vrstevnici. Jinak budete klesat a zase zbytečně stoupat. Dolů to byla pohoda. Přes Polečovice a Nedakonice jsme sjeli k řece.

   V Nedakonicích jsme malinko zabloudili. Ale nebyli jsme sami a tím jsme se znovu spojili s velkou částí celé skupiny. Proti proudu Moravy jsme se vrátili do Kostelan a přes řeku pokračovali Kunovickému letišti. Amatérský provoz byl rušnější než civilní na Ruzyni. Kluzáky, malá motorová letadla i parašutisté brázdili oblohu. Průjezdem přes Ostrožskou Novou Ves a pak i Lhotu jsme se začali připravovat na poslední hřebík etapy, stoupání na Svatého Antonínka. Na kopci jsme rozhodně nebyli skupinka, ale spíš soubor jednotlivců. Každý vylezl, jak mohl. Prohlédli jsme křížovou cestu a kostelík a hurá dolů za vínem.

   Výsledkem bylo 65 km s převýšením 693 m a spusta vyřízených cyklistů. Večer nám zpříjemnila návštěva sklípku s ochutnávkou.

 2010_06_26---buchlovice.jpg

2010_06_26---buchlovice.gif

 

Náhledy fotografií ze složky Přes Velehrad za vínem

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář