Jdi na obsah Jdi na menu
 


14.5. - Do Vesničky střediskové

   Na start jsme tentokrát vyrazili vlakem. Již v minulosti jsme absolvovali trasu Praha - Dobříš. Děsně romantická trať, ale trvá to moc dlouho. Nicméně jsme se sem dopravili a mohli se vydat na cestu. Počátek byl velice krátký, protože první zajímavé místo je hned v Dobříši. Zdejší zámek se zapsal do našich myšlenek spoustou natočených pohádek. Prohlédli jsme si nádvoří a vyrazili na cestu.

   Předpověď věštila postupné zatahování a možné srážky. Ale nechyběla nám odvaha a chuť přejet kus Středních Čech. Po trase 308 jsme kopírovali modrou značku až do Sejické Lhoty. Tam jsme se pustili lesní cestou, která nás vyvedla u výběhu plného koní. Je až s podivem, jak se jezdectví a chovatelství rozmáhá. Za Hněvšínem jsme narazili na teambuildingovou akci Mercedesu. V jejím rámci jsme si prohlédli start vyhlídkového letu vrtulníku přes Slapy. K těm jsme po krátké době sjeli.

   Z mostu jsme stoupali zase na vrcholky. Zdenda si jako jediný dal terénní vložku po zelené a pak se chlubil krásnými výhledy. My ostatní jsme dřeli po silnici do Blažimi. Původně plánovanou cestu jsme zaměnili za méně náročnou a objeli kopec Chlum. Ušetřili jsme si zbytečné výškové metry. Po dalším stoupání jsme již vyjeli nad střediskovou vesničku, Křečovice. Při zastávce na návsi se vybavily známá místa jako brána do JZD, kostel s hřbitovem, pod kterým se chladilo pivo na sedmém schodě, doktorova oblíbená vrata a hlavně chalupa Oty Rákosníka. Nemístní domorodec nám pak popisoval i některá další místa, která by se dala navštívit. My jsme však měli velký hlad a tak jsme spěchali na oběd. Opět někteří po silnici a jiní po červené, všichni spokojeni.

   Najedli jsme se v Neveklově. Během oběda nám spadlo pár kapek a vypadalo to všelijak. Ovšem s vylepšujícím se osobním pocitem naplněnosti se začalo vylepšovat i počasí. Zbytek cesty tak probíhal v prosluněném odpoledni. S ohledem na stoupající únavu jsem vypustil obhlídku rybníka Borovka. Tam se odehrávala potápěcí a líbací scéna Šafránková, Čepek, Hartl. Namísto toho jsme přímo směřovali k Neštětické hoře. Nevěřil jsem, že se dá vyjet na kole. Vydali jsme se po žluté pěšky a nahoře zjistili, že cesta kolem na kole je možná a kluci už tam byli. Rozhledna samotná je zajímavá, ale neudržovaná. Čerstvě upravená cesta dává tušit, že by se mohla rozhledna opravovat. Výhled byl až k Praze, na horizontu vykukoval hrot Cukráku. Pod rozhlednou nám zapózoval ten den již druhý srnec. Ani se nehnul a dělal, že tam není. Zřejmě si myslel, že si ho nevšimneme. A měl pravdu...

   Rozhledna byla poslední výrazná zajímavost. Zbytek cesty byl zpestřen startem vyhlídkového letu balónem nad Konopištěm. Zakončili jsme v Benešově a opět využili služeb národního dopravce. Celkem 57 km s hrozivým převýšením přes 1000 m.

 vesnicka-strediskova---trasa.jpg

vesnicka-strediskova---profil.gif

 

Náhledy fotografií ze složky 2011/05 - Do Vesničky střediskové

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pochvala

(Zdenek S., 19. 5. 2011 10:11)

Zase musim pochvalit organizaci akce. Ze zacatku jsem neveril, ze to vsichni ujedou, ale nakonec jsem ani nepozoroval, ze by nekdo nejak vyrazne nemohl.

Re: Pochvala

(Zdenek, 22. 5. 2011 20:51)

Ono jim nic jinyho nezbyvalo... Nebylo se kudy vratit ani zkratit:)
Dival jsem se do zaznamu. Stejne profily jsme jezdili na dovolenych. V ramci vyletu to byla opravdu vyjimka!