Jdi na obsah Jdi na menu
 


20.8. - (Ne-) pálíme uhlí

   Z Prahy jsme vyrazili vlakem do Kladna. To bylo již nejednou v našich výletech, ale tentokrát nám posloužilo jako výchozí bod, abychom se dostali trošku dále. Od nádraží jsme sledovali modrou značku, která vede po cyklostezce. Není problém se zde dostat mimo město. Po malé chvilce jsme zajeli do lesa a s překvapením začali zjišťovat, kolik kilometrů je v okolí města možné najet bez jakékoliv únavy z kopců. Cyklostezka 0017 a pak znovu modrá značka nás zavedla k Záplavám, oblíbenému místu rybářů ze širokého okolí. Po okraji rybníka a pak po silnici jsme zamířili do Tuchlovic.

   V Tuchlovicích se nachází vyhlášená zmrzlinárna s odpolední otevírací dobou. Netušili jsme, kde to přesně je, ale při zastávce na zdejší návsi jsme si mysleli, že je ta otevřená cukrárna, před kterou sedíme. Později mě internet vyvedl z omylu. Ona už ta otevírací doba neopovídala našim dosavadním znalostem. My jsme si posloužili vlastními zásobami a začali kolem vytěžené haldy bývalého dolu stoupat k lesu. Původní záměr byl sledovat modrou ihned z kraje lesa. Při poslední kontrole trasy jsem narazil na malou odbočku k technické zajímavosti a to výdušné jámě z dolu. Oplocená stavba ukrývá jámu hlubokou 240 m s průměrem 4 m. Pořídil jsem fotku a zajeli jsme do lesa. Zde byla odbočka zpět a tam i kratší vzdálenost k jámě.

   Pak jsme se tedy vrátili na modrou a začali ji opět sledovat. V jednom místě nás překvapili dřevorubci, kteří stromem zatarasili cestu. "Objeďte to po poli", zněla rada. To byl ale hrozný omyl. Po intenzivních deštích jsme si pěkně nabalili a dalo nám dost práce se odbahnit. A navíc zbytečně! Další cesta vedla lesem a pak i kaštanovou alejí, Ploskovickou kaštankou. Tam je velice hrbatá cesta a ve všech prohlubních se drží voda a bláto. Pozorně jsme se snažili vyhýbat, ale Janina to nakonec nedala. Najednou se jí propadlo kolo a šla "přes boudu". Ve spomaleném letu hledala způsob, jak dopadnout co možná nejrozumněji. Nakonec jsem za umělecký dojem dal 9 z 10. Kdyby si ustlala, bylo to na desítku....

   To už jsme se přiblížili k hlavní atrakci, skanzenu dřevěného uhlí. Kliknutí na stránky odhalí důvod předpony (Ne-) v titulku. Při hledání a přípravě trasy jsem bohužel na úplně první index nenarazil a tak jsme nyní zůstali zklamáni. Při příjezdu k areálu pouze plot a zavřená branka. Ani žádná cedulka, nic. Internet mluví o dočaném přerušení provozu, ale to je někdy z roku 2007. Spíš se jedná o totální konec. Otočili jsme a s nadějí na oběd mířili do Bratronic. Hospodu jsme nenašli, ale hlad ještě nebyl výrazný. Pokračovali jsme snad k jiné hospodě.

   Po zelené do lesů a k další rozhledně, tentokrát na Vysoký vrch. Cesta není nijak značená. V knize, která mě inspiruje, je přístup popsán jinak. Nicméně náš pokus o zdolání bych označil jako poměrně příjemný. Ze silnice od Bratronic je třeba uhnout na Chyňavu a poté v místě křížení se zelenou značkou na označenou cestu za závorou. Směr bych nazval šikmo vpravo, zelená jde rovně. Pohodlná cesta mírně klesá. Na dalším větším rozcestí po cca 500 m opět šikmo v pravo po další značené cestě. A těsně před dráty vysokého napětí je třetí rozcestí a tam přímo rovně. Cesta malinko stoupá a poté přijde horizont. Ten se nám nelíbil a tak jsme hledali cestu na skalnatý vršek, který byl vlevo nad námi. Kola jsme nakonec nechali v lese a vyšplhali. Nahoře jsme pak po výhledech a svačině hledali cestu, protože nahoře byla určitě širší a z jiného směru než naše pěšinka borůvčím. Takže horizont je třeba přejet a nebát se klesat k Malým Kyšicím. Po cca 150 m je pak asi metr široká odbočka doleva do kopce. Přes kořeny a pár kamenů směřuje k vrcholu. Až nahoru jsem ji nezkoumal, ale je to lepší cesta než borůvčím...

   Sjeli jsme k silnici do Kyšic, ale stoupali jsme od nich, na rozcestí Chýňavská myslivna. Po silnici jsme se svezli do Chyňavy, kde měla být hospoda. Byla, zavřená, dovolená. Hlad už byl znatelný, naděje malé. Pokračování bylo terénní po červené. A to i dále z Železné. Tato cesta je hezká, ale po deštích bahnitá, hodně bahnitá. Doporučuji objet po silnici. Po žluté jsme si to pak namířili do Lhotky a na zdejší rozhlednu. Po limonádě na soutěži SDH nám Míra musel ještě v kopci ukázat rychlost výměny duše. Cesta k rozhledně je nejlepší ze silnice do Vráže, kde je i dobře značená. Odměnou nám byl nádherný výhled k Berounu, Svatému Janu pod Skalou, Praze, Českému středohoří a všude okolo. Škoda kouřma, bylo by to ještě úžasnější. Tuto rozhlednu musím jednoznačně doporučit!

   Po modré jsme sjeli do Chrustenic a Loděnice. Konečně oběd! Nejlépe vypadala restaurace Ve Století. Už po příjezdu do dvora se nám zdálo, že to bude trošku luxus. Byl, ale ne až tak hrozný. Chutnalo nám, byli milí. A mlsání nakonec nám vrátilo síly i humor. Čekalo nás stoupání k Praze. Původní záměr přes Lužce jsem přehodnotil a zvolil pozvolnější stoupání podél trati, byť s větším auto provozem.

   Přes Nučice, Rudnou a Jinočany jsme skončili na metru Stodůlky. Celkem 65 km s převýšením 752 m. Kromě výrazného klesání do Loděnice a pak stoupání z ní to byla celkem příjemná cesta.

palime-uhli---trasa.jpg

palime-uhli---profil.gif

 

Náhledy fotografií ze složky 2011/08 - (Ne-) pálíme uhlí

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář