Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.6. - Valtickem do Pohanska

   Zahájili jsme ve vesničce Hlohovec. V rámci svých pracovních činností mám občas možnost vidět exotické provedení elektroinstalací v různých částech světa. Většinou se jedná o divokou změť kabelů vedoucích odkukoliv kamkoliv. Poprvé jsem ale něco podobného viděl u nás v Čechách. Sloupy obtěžkány tunami kabelů dávali tušit, že v Hlohovci mají naprosto perfektní a nerozkopané chodníky.

   V těsné blízkosti obce se nachází první zajímavost, Hraniční zámeček. Jde o jinak nepřístupný hotel, celkem pěkně opravený. Museli jsme si vystačit s fotkou a po modré vyrazili směrem do Valtic. Na jejich okraji jsme odbočili k Belvederu. Ten je v poměrně dezolátním stavu a zklamal nás. Za vděk jsme tak vzali hřbitovní architekturou přes silnici. Naše cesta dále směřovala k zámku. Předešlého dne jsme se na prohlídku nedostali, protože byla tma! Opravdu, průvodkyně nám zrušila prohlídku se slovy, že když je bouřka, není uvnitř nic vidět. Překvapilo nás to, ale následující den jsme jí museli dát za pravdu. I za slunného počasí tam nebylo příliš světla. Dozvěděli jsme se něco z historie, část byla věnována muzejním kouskům.

   Nad Valticemi se pak vyvyšuje Kolonáda na Rajstně. Zajímavý objekt, který nabízí možnost výstupu na vrchní terasu. S papírovým průvodcem je možné se kochat výhledy i na poměrně vzdálené cíle. Rozhodně stojí za návštěvu. Od Kolonády jsme se vydali po vinařské cestě. Bohužel jsme z ní trochu sjeli, což mělo za následek odchylku od plánované trasy. Tuto odchylku však výrazně doporučuji. Nově totiž mezi vinicemi vede asfaltka namísto souběžné panelky. Jenom je třeba si dát pozor na křižovatce, abyste nejeli do Rakouska jako my. Z Valtic totiž vede nově opravená silnice do Katzelsdorfu namísto námi plánované podél hranice. Tak jsme se na čáře otočili a dali si to zpět. Opět po vinařské jsme dojeli až k restauraci Na celnici, kde jsme poobědvali. Nebojte se polohy u rakouských hranic ani velmi hezkého opraveného vzhledu. Oběd byl velice chutný a ani to nebylo extra drahé. Můžeme jenom doporučit.

   Po obědě nás čekala zajížďka k Pohansku a Lánům. Po krátké cestě po zelené značce se objevila brána do obory. K Pohansku je určitě lepší jet oborou po asfaltu než cestou po zelené. Obora je tvořena bývalými lužními lesy, vzácnými travinami i keři. Od místního chlapíka jsme se dozvěděli, že tam vše bohužel umírá a obora se mění. Po regulaci obou řek nedochází k pravidelnému zatápění a mění se mikroklima. I přesto nám pro případnou letní návštěvu doporučil silnou dávku repelentu. Vlastní zámeček Pohansko prochází rovněž rekonstrukcí, stejně jako nedaleké Lány. Krátké kolečko jsme zakončili u stejné brány obory a pak následoval i návrat po zelené k železniční trati.

   Opět jsme se ponořili do lesů a s blížícm se soumrakem spěchali k Rendez-vous. K opravenému zámečku jsme přijeli hodně pozdě, takže již bylo po prohlídkách. Posledním zastavením byla kaple Svatý Hubert. Odtud jsme se po žluté vrátili do Hlohovce.

   Kromě dvou stoupání kolem Valtic byla trasa téměř rovinou. Výsledkem bylo 51 km s převýšením pouhých 256 m. 

valtice-pohansko---trasa.jpg

valtice-pohansko---profil.gif

 

Náhledy fotografií ze složky Valtický areál

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář