Jdi na obsah Jdi na menu
 


11.8. - Voděradské bučiny podruhé

   Jelikož jsem hodlal ušetřit pár kilometrů a hlavně výškových metrů, pozvánka obsahovala jako místo startu stanici Říčany. Hned v Říčanech jsme řešili asi největší problém celé trasy, překonání silnice II. Vymotali jsme se po zelené od nádraží a dojeli k rybníku Jureček. Odtud někteří již absolvovali výlet k prameni Rokytky. První část trasy se s ním shodovala a cyklotrasou 0021 po zelené a následně 0031 po žluté značce jsme nastoupali k Tehovci a lesní odpočívce, kde jsme se posilnili na další cestu.

   Na rozcestí Jedlice jsme pokračovali na Svojetice po zelené. Po překonání silnice se nám zelená po pár desítkách metrů stočila na pěšinu lesem. Určitě doporučuji jet dále širší cestou. Po chvilce se totiž opět spojí a vyústí na kraji Svojetic. Dominantu zde tvoří Svojetické UFO. Zelená s trasou 0031 malinko uhýbá, ale opět jsme bez problémů pokračovali přímo cestou do lesa. S trasou 0031 jsme se znovu setkali těsně před silnicí mezi Struhařovem a Jevany. Následovala výrazně terénní vložka po zelené. Následující úsek je však možné pohodlně objet lesní cestou ústící na níže zmiňovanou asfaltku.

   Kolem Zvánovického potoka jsme sklesali až k rozcestí se žlutou a modrou. Slabší kusy jsme se oddělili na asfaltku za potokem. Zdenda pokračoval po zelené na druhé straně potoka. My jsme pohodlně sjeli k silnici, on si užíval i delší průjezd potokem, který si našel nové koryto. Sešli jsme se pod Legner hotelem. Nastoupali jsme ke koupališti u Černých Voděrad a tam se zanořili do bučin. Pohodlná trasa 0023 nás po vrstevnici navedla až nad Vyžlovský rybník, ke kterému jsme šupli po žluté.

   Objeli jsme jej po hrázi a přes Vyžlovku nastoupali k dalšímu cíli a to rozhledně Skalka. Následoval výstup a poté krátké rozjímání nad mapou. Severozápadní vítr a znalost oblasti Klánovického lesa rozhodly, že jsme se nechali vézt větrem. Otočili jsme na jihovýchod a klesali údolím Jevanského potoka. Zpočátku pohodová jízda se časem změnila v silniční kritétium, kdy jsme pro skloněné hlavy nebyli schopni ani koukat po vhodných místech na obědovou pauzu. Během krátké chvilky jsme se přes Stříbrnou Skalici vyloupli u Sázavy. Tady začalo reálné hledání jídla.

   První hospoda plná, pak samé vodácké hranolky a pivo. Po břehu Sázavy jsme trasou 19 dojeli až pod dálniční most u Hvězdonic, do restaurace v penzionu Na zámečku. Když jsem kdysi kritizoval nevkusnou stavbu v chatové oblasti, nenapadlo by mě, že tu budu obědvat. Nicméně stalo se. S omezenou nabídkou jídel a trochu pomalejší obsluhou jsme vzhledem k úrovni hladu a malému počtu zbývajících kilometrů neměli problém. Zbývalo dojet v klidu do nového cíle výletu, Čerčan.

   To jsem ovšem netušil, že ihned po výjezdu z oběda nás předjedou vysportovaná těla v růžovém trikotu a údajně černých kalhotkách. Tato kombinace na některé zapůsobila jako rudý hadr na býka. Měl jsem co dělat, abych uvisel tempo a stíhače včas zarazil, aby nesjeli z naší cesty. Poslední kousek cesty byl již nostalgickým závěrem podařené cesty. V Čerčanech jsme to zazdili nádražní zmrzlinou.

   O zbytek se postaral vlak. Jako třešničku jsme si dali cestu z nádraží, která se společně s ranní cestou na vlak, postarala o navýšení celkového mého nájezdu na 93 km. Vlastní výlet znamenal 58 km s převýšením 790 m. 

voderadske-buciny-ii.jpg

voderadske-buciny-ii.gif

 

Náhledy fotografií ze složky 2013/08 - Voděradské bučiny II

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Kousek

(Ales, 27. 8. 2013 11:48)

hehe tak to jste jeli kousek od naší Chajdy. Mame ji nedaleko Svojetického Ufa

Re: Kousek

(Zdeněk, 28. 8. 2013 21:59)

Já se úplně zděsil, co to je. Ale pak o kousek dál se mi zdálo, že takových vodojemů je v blízkém okolí více. Asi globální zakázka na módní tvary.