Jdi na obsah Jdi na menu
 


12.7. - 11 brodů

   Start i cíl jsem zvolil pod Barrandovským mostem. Oblíbeným místem je zde dětské hřiště a tak jsem čekal, kolik národa dorazí. Překvapení se nekonalo a mohli bychom ve čtyřech vyrazit, kdyby nás hned na startu nepřekvapil defekt. Zvítězilo přesvědčení, že je to ventilkem, takže za chvilku jsme opravdu mohli vyrazit. Podle Jižní spojky vede známá trasa až na okraj Kunratického lesa. Tady jsme si dali další přestávku, abychom se přesvědčili, že namísto ventilku je příčinou defektu dobře mířený trn.

   Za zhruba hodinu od startu jsme urazili pěkné 4 km a tak nám nezbývalo doufat, že nám to nebude někde chybět. Dále jsme se drželi žluté značky a trasy A212 podél Krčské nemocnice. U Dolnomlýnského rybníka jsme přeskočili na A213. Je tam sice panelka, ale alespoň se nemusí prudce stoupat. Následoval kousek po A21, kterou jsme překonali Kunratickou spojku a objevil se první stánek s pivem, který měl otevřeno - rekreační areál Šeberov. Pěkné prostředí, nepasterovaný Gambrinus a rychlost udělali své. Poseděli jsme a s vyhlídkou na další slunečné kilometry vyrazili dál.

   Sekcí cyklostezek  jsme minuli Hrnčíře, následně Průhonický park a přes Kocandu trasou 8228 přes dálnici. Za ní jsme se znovu chytili turistické značky, tentokrát žluté. U rozcestníku Údolí Botiče začalo počítání brodů. Bylo to sice nad plán, ale "Co je doma, to se počítá". Přes Olešky, Čenětice a Křížkový Újezdec jsme vystoupali na nejvyšší bod trasy u památníku Mandava. Od poslední naší cesty se výrazně změnilo okolí. Vysečená plocha s vysázenými stromy a novou dominantou, restaurací. Rada rozhodla, že poobědváme, protože nebyla jistota, kde potom dále. Volba to nebyla zlá, dokonce bych řekl, že byla moc dobrá. Ceny nejsou úplně lidové, ale ani přemrštěné. Všichni jsme si pochutnali, takže můžeme doporučit!

   Po obědě začalo globální klesání k Vltavě. Těsně za Sulicemi jsme odbočili na modrou a tu jsme již nepustili. Upozorním na to, že kousek za Psáry je nutné překonat svodidla a hned potom úsek dlouhý asi 300m, který se opravdu nedá jet. Jsou zde pařezy a prudká klesání a stoupání. S vozíkem nebo kočárem tudy rozhodně ne. Pak se ale cesta upraví a je pohodlně "jetelná". Těsně za Libeří je kratší kamenitý sjezd, kde nás potkal druhý defekt. Tentokrát proražená duše. Po rychlé výměně už jsme se blížili reálnému začátku 11 brodů, Zahořanům. Klesáním až k Maškovu mlýnu jsem napočítal brodů celkem 12, ale možná je to statistická odchylka.

   Protože jsme nechtěli z Davle po silnici, realizovali jsme plán tlačení po červené do Oleška. Nekonečné stoupání s několika horizonty se nám vrátilo sjezdem do Vraného. Cestou v Březové jsme sjeli z červené moc brzy, ale držením směru jsme ji opět našli. Mohli jsme si ušetřit jedno malé stoupání. Na sjezdu do Vraného jsem dosáhl letošního rychlostního maxima 64km/h. Z Vraného už nás čekal jenom zbytek po rovině po nově prodloužené stezce. Hned za první zákrutou nás zlákalo další pivo. Tentokrát to byl omyl jménem Březňák. Snad jsem se na dlouho vyléčil. Při jeho srkání nás předjel parník ze Slap a tak jsme se jej po zbytek trasy snažili dojet. Pomohlo nám až zdymadlo v Modřanech. Pak jsme udržovali stejnou rychlost, abychom zjistili, kolik tak může klapat. Kolesa jej rozparádily na slušných 22km/h.

   V cíli, opět u Barrandovského mostu, jsme měli pěkných 60km a 896 nastoupaných metrů. To jsem ještě netušil, že po dojezdu domů si naložím jedno dítě na sedačku, druhé do vozíku a vyrazíme k babičce...:)

11-brodu---trasa.jpg

11-brodu---profil.png

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář