Jdi na obsah Jdi na menu
 


8.11. - Jízda nostalgie

   Rozhodnutí o výletu bylo dílem okamžiku s ohledem na předpověď počasí. Sám samotinký jsem se vydal, netradičně v neděli, polykat poslední kilometry letošního roku. Zvolil jsem směr ke Karlštejnu, relativně bez jasného plánu. První kilometry vedly přes Chaby a Třebonice ke Chrášťanům. Kolem Jinočan a Rudné jsem přes Nučice zamířil na Mezouň a Vysoký Újezd. Trasa je zvlněná, ale ne dramaticky. Další cesta vedla přes Kozolupy až k lomu Velká Amerika. Dosud jsem nepotkal skoro živáčka, ale Ameriky nalákaly v tomto počasí doslova davy lidí. Sjel jsem do Mořiny a oblíbeným dlouhým mírným sjezdem podjel Karlštejn. Zde jsem byl naopak překvapen, že lidí nebylo až tak mnoho.

   Pod Karlštejnem jsem udělal skoro osudovou chybu. V nohách jsem měl 25km a měl pocit, že mám na mnohem víc. Proto jsem přejel řeku a kolem golfového hřiště stoupal na Liteň. Tam byl první bod návratu, řečeno geometricky. Po modré značce jsem jel na Svinaře a Halouny. Už při přejíždění tratě bylo trochu děsivé, jak se zvedal Brdský hřeben. Neodradilo mě to a začal jsem stoupat nahoru trasou 8130. K vrcholu jsem se vytáhl po zelené značce. To už mě pekelně bolely nohy. Uklidňovalo mě jenom to, že jsem v druhém geometrickém bodu návratu a pode mnou je Mníšek, kde se naobědvám. Po pěkném sjezdu jsem objel Zámecký rybník a hledal vhodnou hospodu. Výběr padl na hospodu U Benáků na náměstí. Jídlo ušlo, obsluha taková rozpolcená. Na jednu stranu úslužná, ale v "zákulisí" s až vulgárními poznámkami na hosty. Takže nevím, zda ještě někdy dostanou moji důvěru.

   Mníšek je pro nás srdeční záležitostí. Dáda tu strávila mládí, měli jsme tu obřad a v blízkém okolí i hostinu. A k tomuto místu jsem zamířil, cestou jsem chtěl omrknout nabízenou nemovitost v Bojově. Pokračoval jsem tak pomalým klesáním kolem Bojovského potoka. Kolem Spáleného mlýna jsem bolestivě vystoupal do Klínce a dále k Jílovišti. Zoufalým pohledem do mapy jsem hledal nejsnazší cestu k Berounce, abych dojel. Jasný cíl, nestoupat na Cukrák, vzal za své, když jsem trochu zakufroval. Takže jsem si ten vrchol zase dal.

   Za Cukrákem někdo aktivně vysypal lesní cestu kameny a hlínou. Což v kombinaci s napadaným listím udělalo skvělý zážitek doprovázený spoustou nepublikovatelných výrazů. Po silnici jsem sjel do Lipenců, zkratkou do Radotína přes lávku a pak už jenom rovnou na Smíchov. Na této části trasy jsem narazil na spoustu dalších cyklistů, což mi trochu pomohlo redukovat únavu.

   Po 82km, před kterými jsem měsíc neseděl na kole, jsem byl rád, že poslední kopec můžu zdolat metrem. Nastoupáno asi 1400m. Jednoduše řečeno jsem přestřelil, ale přežil. Výlet to byl nádherný, i když zničující.

nostalgie---trasa.jpg

nostalgie---profil.png

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář