Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.7. - Sloupsko-šošůvské jeskyně

   První výlet jsem zvolil takovým směrem, abychom se dlouho svezli. Výkupným muselo být prudké stoupání nakonec. Výlet tak započal rozumným stoupáním po trase 5116 na rozhlednu Podvrší. Rozumně obestavěný vysílač poskytuje hezký výhled po okolních kopcích. Poslední kousek cesty je hodně prudký, ale jedná se o pár metrů. Z druhé strany od vesničky Veselice je stoupání přijatelnější.

   Po vyhlídce jsme začali dlouhodobě klesat. Přes Vavřinec do Sloupu. Projeli se po náměstí a pak přímo na parkoviště u jeskyní. Rodičové s Barčou si užili prohlídku, Matěj ji suverénně prospal v mém náručí. No alepsoň nerušil...smiley.

   Pokračování cesty se neslo ve stejném duchu. Po trase 5A jsme se pustili údolní cestou až k lanovce k propasti Macocha. Lanovka jezdí pořád a je tak rozměrná, že bez problému sveze kola. Využili jsme ji k nabrání výšky, abychom se mohli zase povozit. Nahoře jsme se podívali dolů a těšili se na pohled zespoda nahoru. Hlad jsme utišili v restauraci Chaty Macocha. Vzhledem k pozdní hodině jsme byli rádi za běžné jídlo. Kvalita byla normální, trochu nás překvapila doba, ale jinak v pořádku.

   Od chaty jsme se opět svezli. Kolem parkoviště dolů po silnici a v serpentinách jsme odbočili na trasu 5. Ta nás kolem Kateřinské jeskyně dovedla až do Blanska. Vyhnuli jsme se hlavní silnici a pak nás čekal zlatý hřebík k hotelu. S povozovou soupravou jsem zvládl stoupat zhruba do poloviny kopce, pak jsme šlapali pěšky...smiley.

   S cílem nezničit jsme zahájili jenom 31 km a nastoupanými 681 m. Barčina slova byla výmluvná: "Bolí mě zadek".

macocha---trasa.jpg

macocha---profil.png

 

Náhledy fotografií ze složky 2016/07 - Macocha

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář