Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.5. - Hřiště na Točné

   Plán cesty byl přes Radotín a tak jsem využil již prozkoumané a vhodné trasy přes Chaby, Jinočany, Ořech a dolů kolem lomů v Radotíně. Krásný sjezd jsme korunovali čekáním u hasičského semaforu, protože místní hasiči měli výjezd. Matěj zastávku ocenil...smiley. Pokračovali jsme dolů k řece. Náš původní záměr dát si znovu kávu v kavárně Pelišek bohužel nevyšel. O svátcích zavřeno. Naši chuť tak uspokojila tlačenka v bufetu u Berounky o pár metrů dál. Tam bylo jasné, že sezóna začala. Navíc měli dětské hříště, takže další body pro rodiče.

   Po stezce A1 jsme si namířili pod mostní soustavu a na pravém břehu Vltavy pak zatočili kousek zpět ke Komořanům. Na přejezdu jsme měli štěstí na vlak, další body. Pak nastala nejhorší část výletu, stoupání z Komořan na Točnou stezkou A204. Stoupání je strmé, ale poměrně krátké. Bohužel s mojí dvojitou zátěží to byl celkem záhul. Na vrcholu kopce jsme se vyloupli u letiště a hlavně u velkého hřiště, další významné body... Jediné, co zde chybí, je občerstvení. Jinak by to už nemělo chybu. Třeba se úřady ustrnou a stavbu povolí.

   Takto jsme po významné chvíli pokračovali do Cholupic, kde jsme U Čámrse pojedli. Jídlo normál, neurazí, neuchvátí. Ale na zahradě je... hřiště a s trampolínou. Body už jsem neměl kam dávat! Pokračovali jsme do Písnice. Až jsem to byl boj s větrem! A pak, konečně jednou taky obráceně, do Modřanské rokle, již po větru. Stezkou A21 jsme se spustili až k vodě. Nádherný pozvolný sjezd bez šlapání a brždění. Perfektní odměna za předchozí větrné utrpení. Podle vody jsme se s větrem v zádech dokodrcali do Braníka a dalšímu hřišti, už poslednímu.

   A čekalo nás závěrečné stoupání na Barrandovský most a cesta na metro. Stoupání Prokopákem jsem vzdal. Na Smíchově jsme zakončili zmrzlinou a defektem! Celkem 41km se 492m stoupání. Návrat o půl sedmé znamenal poklidný konec celodenního výletu.

tocna---trasa.jpg

tocna---profil.png

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář