Jdi na obsah Jdi na menu
 


15.4. - Křemešník

   Začátek byl shodný s prvním výletem. Jeli jsme zase k Barborce a Milan nám mohl alespoň ukázat, kde po ránu bloudil při svém běžeckém putování. Průvodcem nám první kus cesty byla modrá značka. Upozorním na tento směr jízdy, protože část mezi Meznou a Houserovkou vede z kopce po špatné cestě a druhým směrem by to bylo dost náročné. Dále jsme se svezli po silnici k Rovné a pokračovali houpavě po žluté značce. V Radňově jsme kousek jeli po zelené a pak už jenom silnicí, abychom se moc nevyčerpali. Vrcholové stoupání se blížilo. Kolem kopce Čihadlo jsme se dostali na úpatí Křemešníku. Kilometrové stoupání a šup, jsme pod rozhlednou.

   Celý areál je celkem rozmanitý. Je zde poutní místo, sjezdovka, půjčovna tříkolek na sjezdovku, lanové centrum, rozhledna, restaurace, dětské hřiště... Ovšem zřejmě je cíleno na buď zimní nebo letní provoz. My jsme se mohli podívat na rozhlednu a poutní místo. Zbytek "atrakcí" byl mimo provoz. Rozhledna je pěkná, vysoká a nabízí daleký výhled. Měli jsme štěstí, takže zataženo a fučel vítr...wink, ale vylezli jsme, viděli jsme! No a zakončili jsme v restauraci. Určitě doporučujeme. Jídlo bylo chutné a bylo jej dost. Všichni v okolí chválili svíčkovou, kynuté knedlíky i další jídla. Jedinou kaňkou bylo dlouhé čekání, zřejmě podcenění situace nebo jenom obědová špička.

   Odpočatí, nasycení jsme se vydali vstříc zpátečním kilometrům. Můj záměr nejet stejnou cestou a vybrat cestu víceméně z kopce se vyplatil. Ovšem mělo to jednu nevýhodu. Kombinace kazícího se počasí, kdy občas lehce kráplo, cesty proti větru a z kopce bez nutnosti zásadně makat se trochu podespala na tom, že nám bylo chladno... Ale popořadě. Jinou cestou znamenalo hned na první odbočce se stále ještě vzdalovat cíli. Vydali jsme se po červené k tzv. bodu návratu. Zadem jsme sjeli do Sázavy. Po žluté do Čejkova a po silnici do Černova. Tady jsme využili zemědělskou zkratku a zažili peklo proti větru. Asi nejhorší část zpáteční cesty, kdy jsme jeli po holém návrší přímo proti větru. Sice relativně kousek, ale stálo to za to! V Nové Bukové jsme znovu potkali žlutou a dále jeli po hřebeni, který tvoří Evropské rozvodí. Informační deska je u zastávky Nová Buková, ale pozor! Hlídá ji vzteklý podvraťák, který nikoho nepustí na "svůj" trávník. Pokračování po silnici Rohovka, Ostrovec, Janovice, Veselá a odtud kousek k lesní spojce opět k Barborce. Ta naše Bára je prostě všude s námi.

Výlet jsme zakončili sjezdem k penzionu. Celkově 42km se 690m stoupání. Mates nás v naprosté pohodě celou cestu obšťastňoval hláškou "Já mám hlad!".

kremesnik---trasa.jpg

kremesnik---profil.png

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář